Seminář Karate – školení a doškolení

Leden je většinou taková „okurková sezóna“, není moc soutěží, tedy pro karatisty takové přípravné období. V tomto období je třeba sbírat hlavně informace jak se zdokonalovat a pochopitelně fyzickou kondici. Naše karate je momentálně v seniorských i dalších oficiálních kategoriích dost bídné a je nejen na vině špatná a nedostatečná práce v oddílech, ale i tréninkové metody. Proč tomu tak je? Většina trenérů si myslí, že jejich trenérská genialita je na vrcholu a není třeba se dále zdokonalovat, málo komunikují mezi sebou, málo si vyměňují trenérské poznatky, točí své okoukané trenérské metody stále dokola a schází jim pokora a vědomí, že ani tyto jejich metody nemusí být stále ty nejlepší. Příkladem toho je bohužel i slavná reprezentace, která se točí na místě bez představy a i když se tlačí do „první ligy“ karate, většina startů těchto našich „hvězd“ je spíš fiaskem než alespoň určitým úspěchem.

Pokud bych měl zcela skromně mluvit o sobě, pokud dělám seminář, myslím že mám co říct a to i těm, kteří dnes jsou ti velcí trenéři, ale já stál jsem u jejich začátků. Bohužel, většina trénérů i karatistů jsou dnes velcí mistři, kteří už nic vědět nebo změnit nepotřebují. Bohužel. Za těch letos 39 let jsem nejspíš viděl a zažil v karate vše, a tak k životu tito lidi nepotřebuji. Moc mě potěšilo, když přijeli borci kyokushin z Hradce, kteří by mohli být příkladem výkonností, disciplínou a morálkou 99% našim „velmistrům“, potěšila i přítomnost borců až z Chebu, naopak nepotěšila neúčast pražských i ostatních trenérů a karateků. Tak že díky nejen výše jmenovaným, ale i Kačce, Jáchymovi, Barborce, Ondrovi Čermákovi a Tomášovi Ženčuchovi, že si prostě přišli i v sobotu zacvičit karate. Ještě někdo hledá odpověď proč není lepší? Chybí pokora a cílevědomost.