NP mládeže se smíšenými pocity

5.6.20175.6.2017 Admin

Další z řady víkendových soutěžních maratónů za námi. NP ČSKe první červencovou sobotu byl dětmi doslova nabitý, kde nebyla nouze i o 50 závodníků v jedné kategorii. Pozitivní bylo, že se zúčastnilo z našeho klubu 12 závodníků, za co je hlavní dík rodičům, protože krásnou slunečnou sobotu strávili v hale. Dík patří i Kačce a Hance, kdy i ony obětavě celý den koučovaly, místo aby si užívaly někde u vody. To jsou ty pozitiva a teď k výkonům.

Celkově nic moc, chybí hlavě bojová demonstrace, nepochopení stále opakovaných stabilních postojů. Kata sice nepostrádají slušnou techniku, ale karate se nám ve většině případů jaksi vytrácí. Nebudu zde dále rozebírat ani samotné výkony, ani nebudu známkovat jednotlivé závodníky, protože to by povahově labilní borci také nemuseli na další tréninky chodit. V kumite nám chybí nejen zkušenosti, ale hlavně chuť se poprat. Další kritický moment je, že většina našich závodníků, místo aby studovali ty lepší, jejich pohyby, techniky a celkovou práci na tatami, po vlastním výkonu je přestane soutěž zajímat. Buď sednou na tribunu a soutěž je nezajímá, nebo prostě odjedou. Tento nezájem o své lepší potencionální soupeře se následně odráží ve výkonech. Více se čekalo od Vojty Andrše, Ondry Čermáka i Zdeňka Šimona, a to nemluvím o medailových pozicích. Prostě jsme na místě.

A tak určité povzbuzení bylo bodované 7. místo Veroniky Rešové, zatím výhledově slušný výkon. Příjemným překvapením byl Jáchym JETEL, který nečekaně vybojoval bronzovou medaili, další medaili a sice stříbrnou vybojovala Valentýna HRAZDÍROVÁ a stejný kov i Barborka ŠŤASTNÁ, která si tím pádem mohla vyzkoušet všechny kata, které se snažíme momentálně vyladit. Jinak kumite… Barborka dobrý bojový výkon, ale chybí nám přemýšlení a pořád ta vzdálenost… jinak ani jedna bodovaná technika???? Zdeněk též bez techniky, bez myšlenky a navíc nekopu, pokud to zatím neovládám!!! Andrea….no coment. Ondra, bojovnost se nezapře, snaha o kombinace pozitivum, pomohlo by si víc hrát, to co si říkáme na tréninku, nebrat to kumite tak vážně. Pak to svazuje. Vojta, nejvíce bodoval, to je dobré, ale neustále špatné držení těla, tím horší reakce, ale asi nejlepší kumite z našich. Verča…určité zlepšení, ale…pohyb po tatami pouze v „lajně“, chtělo by to méně strachu, když se dobře kryji, nic se mi nestane!

Závěrem opět jedna poznámka. Někdo se narodí a má geneticky dané sportovní buňky i fyzické a anatomické předpoklady. Když bude trénovat 3-4x týdně, bude dobrý. Když bude trénovat každý den a žít tím sportem, který si vybral, je předurčen k mistrovským titulům. Někdo se narodí a geneticky přímo optimální vybavení nedostane, ale sportuje rád. Pokud trénuje 3-4x týdně, bude na určité úrovni dobrý, říkejme tomu z určitého pohledu rekreační sportování s určitým cílem. Pokud bude trénovat každý den a bude žít sportem, který si vybral, je reálná naděje, že i tento borec, přeskočí ty talentované s menší tréninkovou morálkou a můžou dosáhnout výraznějších úspěchů. TO JE REALITA! Tak že pokud se nehrnou medaile, není nutné věšet hlavu. Vždy si položte otázku. Je u mě karate a sportování na prvním místě?? Pokud ano, úspěch se dostaví. Pokud ne, je dobře že sportujeme alespoň na rekreační úrovni.

[ezcol_1quarter]