Wakizaši cup tak padesát na padesát…

28.3.201820.5.2018 Admin

Tradiční soutěž v Nymburce Wakizaši Cup (pro všechny kategorie), v našem kalendáři jako preferovaná, kvalitou soupeřů nezklamala a početně ve většině kategoriích převyšovala běžné soutěže. Potěšující byl počet našich borců, který byla i přes některé onemocněné 22. Co se týká počtu medailí, počet 14 je potěšující, výkony a celkové zlepšení tak maximálně padesát na padesát. Je pochopitelné, že soutěže, pokud jsou úspěšné, jsou určitou odměnou pro závodníky, rodiče i trenéry. Z druhé strany právě pro trenéry je nejdůležitější fakt, zda-li výkony odpovídají nějakému výkonnostnímu posunu. Pochopitelně, pokud se úplně nedaří, je třeba chápat, že ne každý je sportovní talent a ne každý si uvědomuje, že být nejlepším znamená i nejvíce dřiny. Těch, u kterých se dá bez zaváhání říct, že reagují na požadavky, které jsou nezbytné ke zlepšení a dávají do svého snažení maximum, je méně než prstů na jedné ruce. Ale co naplat, je to fenomén velkých měst a Prahy zvlášť, a tak nás zatím může těšit, že v Praze jsme stále pořád již řadu let nejlepší.

Nyní k získaným cenným kovům… Příjemným, i když z trenérského hlediska až ne tak velkým překvapením, bylo první místo Míši Rešové na její první soutěži v kategorii 7.Kyu. Na svou sestřičku navázala už podstatně zkušenější Veronika Rešová a její cenné stříbro bylo zasloužené, zvlášť za finálovou katu Bassai dai. Zlato vybojovala i Barborka Šťastná, která má již pozici nezáviděníhodnou v jakémkoliv sportu, a sice že jako na zkušenou závodnici budou nároky čím dál tím vyšší a zisk medaile je tak trošku povinnost:-). Že ale tyto tři naše šikulky vybojují zlato i v kata týmů, to se tedy opravdu nečekalo! 1.místo vybojoval v ml. žácích Mikuláš Pater a velkou radost sobě i ostatním udělala Verča Šťastná, která v širokém poli soupeřek vybojovala bronz. Na ní navázal stejným kovem Luboš Hrazdír v dorostu a v mužích Kuba Slanař a Daniel Oplt. V katách přidal ještě stříbro Jan Přibyl a bronz Pavla Šimonová v kata masters. Dále ale o katách nebudeme mluvit jako přímo o propadáku, i když nemáme z principu falešné naděje, čekalo se od některých závodníků více. Nakonec se za určitý úspěch daly považovat ještě pátá místa Jáchyma Hořáka a Lucky Paterové.

V kumite stejně střídavě oblačno. Zásadním problémem není ani tak občas i viditelná slušná technika, ale psychika. Kumite musí mít člověk v sobě, musí mít boj jako hobby a a patřičně si ho naučit užívat. To neumíme a už vůbec tím pádem neumíme přemýšlet a s chladnou rozvahou šachisty boj řídit podle sebe. Medaile cenné, ale optimistický pohled do budoucna spíš minimální a pokud si neuvědomíme, že tatami stejně jako ring vyžaduje opravdové sportovce, kteří mají naběháno desítky km týdně a oblíbené techniky se nacvičují každý den minimálně 100x, budeme jen sportovci na papíru. Ale jak již bylo řečeno, získané medaile nepodceňujeme a tak určitě gratulaci zasluhují všichni úspěšně zlatí kumiťáci a sice Kuba Slanař muži, Jáchym Hořák junior a Luboš Hrazdír dorost. Na závěr díky koučům Jáchymovi, Kubovi a všem rodičům kteří se realizovali při neúčasti nemocného vedení. Dále Pétě Andršové která vše pečlivě zapisovala a Markovi Šťastnému a Davidu Rešovi, kteří v rámci možností vše natáčeli. Díííky! Gratulace všem medailistům!

Pár foteček 🙂

[ezcol_1fifth]