1. kolo Národního poháru

21.3.201821.3.2018 Admin

Na 1.kole NP ČSKe bylo vidět, jak těžko se nahrazuje odcházející generace, chybí nastupující nová, a tak nás může většinou těšit, že ústup z vedoucích pozic na soutěžích těch starších brzy nahradí mladé naděje. 13 místo ze všech zúčastněných klubů ČR by nebylo úplně nejhorší (i když jsme byli zvyklí podstatně výše), ale nebýt Veroniky a Nikoly Jůzových, které v pátek závodily v Bratislavě a v neděli obětavě i NP, tak by to bylo podstatně horší. Ale popořadě…

Samotné výkony drtivé většiny závodníků byly hluboko pod průměrem WKF a zvláště závodníci, nosící reprezentační znak (na domácích soutěžích?) rozhodně nic reprezentačního neukázali. Úroveň kata, zvláště u mužů, byla vzdálená několik světelných let od nejlepších WKF, ale o tom již jsem psal několikrát. Většina je parta „víkendových“ sportovců a na dotaz jak často trénují Japonci, když slyšíme 4-6 hodin denně! Je třeba si uvědomit, že my si na sportovce jen hrajeme. Ovšem toto je úvaha pro ty, kteří si stále neuvědomují, že dělají rekreační sport a přesto mají tendenci si hrát na profesionály.

Ale zpátky k pozitivům. Jak již bylo řečeno, zachránkyně dobrého jména klubu Nikola Jůzová vítězka kata U21 a Veronika Jůzová stříbro, v katách ještě slušné 5.místo Filip Smutný a určitý posun je vidět i na Lubošovi Hrazdírovi 7.místo. V kumite jsme pořád na stejném místě, to znamená nepřemýšlíme, schází smysluplná taktika a chybí koncentrace. Tak že nám zbývá pouze vděk alespoň za umístění, a sice 3.místo Jakub Slanař v kumite U21 a Luboš Hrazdír též bronz, ale díky jeho speciál stylu „ruce v kapsách“ ho nejspíš někdo brzy zabije. Na konec ještě zabojoval Tomáš Ženčuch a díky jeho bronzovým medailím v kumite +84. kg a BRH jsme si udrželi po Jindrovi Pilmannovi v těchto vahách jakýsi medailový příděl.

Co k této soutěži říct na závěr. Abychom se mohli nadále bít v prsa a hovořit na téma WKF a OH, je třeba si uvědomit, že nic není zadarmo, a to ani v karate. Každodenní dřina spojená s láskou k tomu co dělám a chci být v tom nejlepší je nezbytnost. Když z někoho vypadne, že se například musí učit místo tréninku, automaticky spadává do nižší kategorie. Být nejlepší znamená každodenní těšení na trénink, je třeba sportovní inteligence, pokora, ale současně zdravé sebevědomí. Nejlepší jsou ti, kteří dokáží víc než ostatní. Proč jsou Slováci pravidelně lepší o hodně moc než my na soutěžích WKF? Mentalita. Ne knedlík a vepřová, ale dravost a bojovnost. Tím se vytváří zdravá konkurence a nemůže být jednooký králem, jak to bývá často u nás. Když se úplně nedaří, stačí si položit pouze jednu otázku. Dělám pro to abych byl nejlepší maximum? Pokud si nedokážete sami sobě odpovědět, já vám rád odpovím… Rozhodně však děkuji všem, kteří jste na soutěž dorazili a reprezentovali náš klub podle svých nejlepších možností a gratulace všem medailistům. Nezbývá než doufat, že umístěním budeme do budoucna navazovat na staré dobré časy těch, kteří chtěli být opravdu nej!

Ještě pár fotek 🙂

[ezcol_1quarter]